Krušné hory jsou melancholicky zádumčivé a krásné, poetické v každém ročním období. Zahalené do sněhové pokrývky, nebo hýřící pestrostí jarních luk a barevného podzimu.
Takové je i město Boží Dar, ležící v nadmořské výšce 1 028m. Již od roku 1531 jsou z okolí uváděny doly cínové i doly na stříbro a je pravděpodobné, že zde bylo založeno i hornické sídliště. Název města je prý odvozen z výroku saského kurfiřta Johanna Friedricha (Jana Bedřicha). Když mu byla při jeho návštěvě nabídnuta k odpočinku sedačka, vytesaná z jednoho kusu stříbra, odmítl se slovy „ Diesesedle Metall, das ist euer Brot, das ist eine Gabe Gottes“ ( „Tento ušlechtilý kov je Váš chléb, do je dar boží“). Dne 6.června 1546 bylo Božímu Daru uděleno privilegium svobodného horního města.
Kostel sv.Anny z r. 1772 je v barokním slohu se znaky klasicismu a byl postaven na místě zbořené renesanční stavby z r. 1593. Střed obce tvoří renesanční náměstí, jehož dominantou je radnice postavená v letech 1844 – 1845 ve stylu pozdního klasicismu.
Na místním hřbitově je pochován božídarský rodák, pěvec a básník samouk Anton Günther (1876 – 1937). Další významnou osobností je řecký spisovatel Nikos Kazantzakis, který žil na Božím Daru v letech 1929 – 1931 a napsal zde slavný román „Řek Zorba“.
Ve Vlastivědném muzeu s expozicí hornictví, paličkování krajek, regionálních zajímavostí z vesnického života jsou rovněž betlémy a Ježíškova schránka.
Pohádková krajina a historické městečko bylo v r. 1994 inspirací k založení Ježíškovy pošty . Do této poštovní schránky může každý návštěvník v průběhu roku vkládat přáníčka, která jsou pak v prosinci rozesílána adresátům a ti, co se na Boží Dar nedostanou, mohou svá přáníčka zaslat na poštu Boží Dar a pracovnice pošty je pak v prosinci rozesílají. Každý rok jsou orazítkována jiným, zvláštním razítkem.
Všude se zde potkáváte s historií, s kouzelnou přírodou – je proto div, že se zde zalíbilo i Ježíškovi?
Svátek má
Ivo